Train Agent

Cílem je agent, který se učí ze zkušenosti projektu, místo aby všechno nesl ve statické definici. Definice drží trvalou identitu a hranice role; všechno ostatní — rozhodnutí, konvence, pasti — se hromadí v paměti, kterou si agent píše sám. Závazným kontraktem je ${CLAUDE_PLUGIN_ROOT}/skills/train-agent/memory-conventions.md; při rozporu s tímto skillem má přednost on.

Vstupní kontext

• Zadání od uživatele nebo volajícího skillu: $ARGUMENTS

Postup

1. Načtení vstupu

Kanonický vstup je vyřešená review/retry smyčka nad issue. Skill sám do trackeru nesahá — allowed-tools na to záměrně nemá nástroj (viz frontmatter) — takže záznam dostaneš v zadání od toho, kdo tě spustil, buď jako vložený text, nebo jako odkaz. Ať dorazí v jakékoli podobě, potřebuješ celou smyčku, ne jen poslední stav: kolo, které problém našlo, i retry, který ho opravil. Jediný finální komentář ukáže výsledek, ne chybu, ze které se má agent poučit — chybí-li ti kterákoli půlka, vrať se na volajícího a vyžádej si ji, nedomýšlej.

Vstupem může být i cokoli jiného, co jde přečíst — soubor v repozitáři, odkaz, výstup předchozího běhu, nebo prostý text v zadání. Nikdy ADR — architektonické rozhodnutí se do paměti agenta nezapisuje (viz when_to_use), i kdyby ho zadání jmenovalo jako vstup. Rozpoznej, o který případ jde, a vstup si přečti celý, než začneš cokoli odvozovat.

Rozhodni zároveň, jestli na vstup dosáhne i trénovaný agent. Cestu v repozitáři si otevře sám, URL přes WebFetch, pokud ho má v tools. Záznam review/retry smyčky mu vlož do zadání vždycky (krok 3) — mcp__gitea__* ani gh skripty trénovaný agent v tools typicky nemá, takže dostat se k trackeru sám neumí. Totéž udělej s čímkoli, co nikde neleží nebo na co agent nemá čtecí nástroj. Agent, který si vstup nemá jak přečíst, si vymyslí, co v něm asi bylo.

Nejde-li vstup přečíst, ohlas to a skonči. Trénovat z domněnky je horší než netrénovat: špatný záznam v paměti se tváří stejně důvěryhodně jako správný a agent podle něj bude jednat, dokud si ho někdo nevšimne.

Přečti si v tomhle kroku i memory-conventions.md — bez nich neumíš sestavit zadání pro agenta v kroku 3.

2. Určení cílových agentů

1. Jméno v zadání platí. Je-li uvedené, neodvozuj nic dalšího. U kanonického vstupu (review/retry smyčka) je tohle běžná cesta: volající zná agenta, který review dělal, nebo agenta, který dostal retry, a jméno rovnou předá.
2. U review/retry smyčky bez jména v zadání vezmi cíl ze záznamu samotného — agenta, jehož review nález vzneslo, a agenta, který retry implementoval — ne podle domény kódu, kterého se PR týkalo. Poučení z konkrétní chyby patří tomu, kdo ji udělal nebo kdo ji hledal, ne celé oblasti kolem ní.
3. Jinak (mimo kanonický vstup) odvoď z projektu. Projdi .claude/agents/*.md cílového projektu i ${CLAUDE_PLUGIN_ROOT}/agents/ a přečti jejich description — agenty dodává obojí a v katalogu se potkají. Plugin ukotvi proměnnou, ne relativně: běžíš nad cizím repozitářem, kde by agents/ mířilo do projektu a agenti pluginu by z odvození tiše vypadli. Cílem je každý agent, do jehož domény vstup spadá.
4. Víc agentů je normální stav, ne chyba — vstup, který mění průřezovou konvenci, se týká všech, kdo podle ní pracují. Nemačkej to na jednoho. Nepleť si to s bodem 2: poučení z jedné konkrétní chyby jednoho agenta se na celou oblast nerozesílá.
5. Žádný agent → ohlas, že vstup nespadá do domény nikoho, a skonči. Nedispatchuj agenta „aspoň nějakého“; paměť mimo doménu je jen šum, který se načítá při každém jeho spuštění.

Než kohokoli dispatchneš, ověř u každého cíle tři věci. Všechny tři selhávají tiše — dispatch proběhne, agent ohlásí práci a teprve krok 4 najde prázdnou složku:

• Soubor agenta existuje. Jméno ze zadání ber jako tvrzení, ne jako fakt; překlep by se jinak projevil až chybou nástroje Agent.
• Agent má pole memory:. Bez něj k paměti nemá přístup.
• Agent má v tools Write a Edit. Paměť se zapisuje jimi, takže posuzovatel s právy jen pro čtení zápis neprovede, i když memory: má. Chybí-li pole tools úplně, agent dědí všechny nástroje a podmínka je splněná — nesplněná je jen tehdy, když tools existuje a zápisové nástroje v něm nejsou.

Agenta, který některou podmínku nesplní, vynech a ohlas v reportu i s tím, která podmínka chybí. Doplnění je úprava definice a patří do write-agent; sám do definice agenta nesahej.

Dvě další zjištění z tools běh neruší, ale mění zadání v kroku 3:

• Nemá-li agent čtecí nástroj na daný typ vstupu (Read u souboru, WebFetch u odkazu), nevynechávej ho — vlož mu obsah vstupu rovnou do zadání. Jinak dostane cestu, kterou nemá čím otevřít, a domyslí si, co v ní bylo.
• Nemá-li čím smazat soubor (Write ani Edit to neumí), řekni mu v zadání, ať neplatný záznam místo smazání přepíše na platný a odebere jen jeho řádek z indexu. Konsolidace se tím dokončí i bez mazacího nástroje.

U každého cíle, který prošel, si nakonec přečti stávající stav jeho paměti — MEMORY.md a názvy souborů ve složce. Je to jediný snímek, proti kterému půjde v kroku 4 poznat duplicitu a odlišit první trénink od chybějícího odkazu: po dispatchi už složka vypadá jinak a zbylo by ti jen tvrzení agenta.

3. Dispatch

Každého cílového agenta spusť nástrojem Agent s subagent_type rovným jeho jménu a run_in_background: false.

Nepoužívej nástroj Skill ani jiný způsob načtení jeho definice. Právo zapisovat do .claude/agent-memory/<agent>/ plyne z pole memory: v jeho vlastní definici a uplatní se jen když skutečně běží jako on. Načteš-li jeho obsah do generického kontextu, zápis selže — a selže tiše.

Zasahuje-li vstup víc agentů, spusť je paralelně: každý píše do vlastní složky, takže se nemají o co přetahovat a sekvenční běh by jen prodloužil čekání.

Jméno v subagent_type ber podle původu agenta: agent cílového projektu se volá holým jménem, agent dodávaný pluginem svým scoped tvarem <plugin>:<agent>. Odmítne-li nástroj Agent dispatch, agenta neztrácej z reportu — uveď ho mezi vynechanými i s chybou, kterou nástroj vrátil.

Zadání sestav podle šablony ve Formátu výstupu a dosaď do něj rozvinuté absolutní cesty — ke složce paměti i ke konvenci. Placeholder ani proměnná nemá v odeslaném zadání co dělat; agent si je nedopočítá.

Na memory-conventions.md uvnitř pluginu navíc trénovaný agent dosáhnout nemusí — jeho tools bývají užší než tvoje a plugin leží mimo jeho projekt. Nedosáhne-li, vlož mu podstatné části rovnou do zadání: tvar indexu, frontmatter tematického souboru, doklad původu, řádky Why a How to apply a tabulku hodnot type. Právě proto sis konvenci přečetl už v kroku 1. Vynecháš-li z výčtu cokoli, co kontrolní seznam konvence vymáhá, označí krok 4 za nesoulad každý soubor, který agent zapsal.

Nevíš-li jistě, vkládej vždy. Pár set tokenů navíc je levnější než agent, který si tvar paměti domyslí — ten pak vypadá, že si zapsal správně, a nikdo to neodhalí, dokud paměť někdo nečte ručně.

4. Ověření zápisu

Po doběhnutí si přečti složku paměti každého agenta a porovnej ji s tím, co agent hlásí. Agentovo tvrzení, že si něco zapsal, není důkaz — a neprovedený zápis vypadá v reportu úplně stejně jako provedený.

Ověřuj podle hlášené operace — u smazaného záznamu jsou existující soubor a odkaz v indexu příznakem selhání, ne pořádku, takže paušální kontrola by správně provedenou konsolidaci označila za chybu a neprovedenou pustila dál:

• založeno / upraveno → soubor existuje, nese to, co agent tvrdí, MEMORY.md na něj odkazuje, a záznam neduplikuje nic, co ve snímku z kroku 2 už bylo;
• smazáno → soubor zmizel (nebo je přepsaný na platný, neměl-li agent čím mazat) a jeho řádek zmizel z MEMORY.md. Osiřelý řádek v indexu je nesoulad stejně jako neprovedené smazání.

U všech založených a upravených souborů navíc ověř tvar podle kontrolního seznamu v závěru memory-conventions.md — frontmatter, doklad původu, řádky Why a How to apply, háček říkající kdy soubor otevřít. Bez téhle kontroly projde nekonformní záznam jako v pořádku a nikdo to nezjistí, protože paměť nikdo netestuje.

Jde-li o první trénink, složka ani index předtím neexistovaly — to není nesoulad, ale výchozí stav. Nesoulad je až index, který nový soubor nezmiňuje.

Nesoulad neopravuj — zapiš ho do reportu. Zápis patří agentovi.

5. Report

Shrň výsledek podle šablony ve Formátu výstupu. Uveď i agenty, které jsi vynechal, i s důvodem — nenatrénovaný agent je informace, ne mlčení.

Formát výstupu

Zadání pro trénovaného agenta

Nastuduj tento vstup a zapiš si z něj do své vlastní paměti to, co se týká
tvé role.

Vstup: <cesta, odkaz, nebo celý obsah, pokud na něj trénovaný agent nedosáhne>

Postupuj takto:
1. Přečti vstup celý. Je-li to review/retry smyčka, najdi v ní **obojí**: co
   review nalezlo (konkrétní chyba) a jak se to opravilo.
2. Projdi svou stávající paměť ve složce <cesta ke složce paměti> — MEMORY.md
   i tematické soubory, kterých se téma dotýká. Neexistuje-li složka nebo
   MEMORY.md, je tohle tvůj první trénink: založ index podle konvencí.
3. **Zobecni, nepřepisuj.** Z konkrétního nálezu odvoď pravidlo platné pro
   příště: co se pokazilo → podle čeho to poznat dřív → co udělat místo toho.
   Zapiš to pravidlo, ne převyprávění kola review; doklad původu (např. „PR
   #74, kolo 3") u něj nech, aby šlo dohledat, odkud pravidlo pochází. Zapiš
   si jen to, co se týká tvé role — ne otevřené otázky, ne to, co zjistíš
   přečtením kódu. Pravidlo nemusí být rozhodnutí (`decision`): stejně tak
   může jít o návyk, který se v projektu osvědčil (`convention`), nebo past,
   které se má agent příště vyhnout (`pitfall`).
4. Existující záznam raději zpřesni než zdvojuj; co tenhle vstup vyvrací,
   oprav nebo smaž včetně řádku v indexu. Nemáš-li čím soubor smazat, přepiš
   ho na platný a odeber aspoň jeho řádek z indexu.
5. Drž tvar předepsaný v <rozvinutá cesta ke konvenci, nebo její podstatné
   části vložené sem>: MEMORY.md je index s háčky, detail patří do tematických
   souborů s frontmatterem name/description/metadata.type a s řádky Why
   a How to apply.

Do volné části svého reportu vlož seznam dotčených souborů, jeden na řádek
a přesně v tomhle tvaru:

<cesta> — založeno|upraveno|smazáno — <důvod>

Cestu ke složce paměti odvoď z pole memory: cílového agenta podle tabulky v memory-conventions.md — u project je to .claude/agent-memory/<agent>/.

Report uživateli

Vstup: <co se studovalo>

<agent> — <založeno N, upraveno N, smazáno N | bez zápisu — zdůvodnění agenta>
  <soubor> — <co nese>
  …

Vynecháno: <agent → důvod, nebo „nic">
Neověřené tvrzení: <co agent hlásil a co jsi ve složce nenašel, nebo „žádné">
Nesoulad: <soubor → v čem se rozchází s konvencí nebo co duplikuje, nebo „žádný">

Usoudí-li agent, že se ho vstup netýká, a nezapíše nic, je to platný výsledek — uveď ho jako „bez zápisu" s jeho zdůvodněním, ne mezi vynechanými. Tichý nezápis a vědomé rozhodnutí nezapisovat se v reportu nesmí splynout.

Zásady

• Zápis patří agentovi, ne tobě. Do paměti nezapisuješ ani ji neopravuješ — právo k ní plyne z jeho memory: a mimo jeho běh neplatí. Tvoje role je vstup, cíl a ověření.
• Netrénuj z domněnky. Nepřečtený vstup, odvozený obsah ani „nejspíš tam bylo“ nestačí. Špatný záznam přežije v paměti déle než chyba v kódu, protože ho nikdo netestuje.
• Definice agenta se tímhle skillem nemění. Chybějící memory:, úzké tools i jakákoli jiná úprava frontmatteru jsou práce pro write-agent, který jde přes review.
• Paměť je rozpočet, ne archiv. Načítá se agentovi při každém spuštění, takže každý nadbytečný záznam se platí pořád. Konsolidace není úklid navíc, je součást zápisu.